Trestní zákoník
40/2009 Sb.
Poslední změna zákona:
§ 101Zabrání věci
(1) Nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v § 70, může soud uložit, že se taková věc zabírá,
a) náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit,
b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud upustil, nebo
c) ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu.
(2) Bez podmínek odstavce 1 může soud uložit zabrání věci pouze v případě, že je, byť nikoli bezprostředním, výnosem trestného činu, zejména
a) byla-li věc získána trestným činem nebo jako odměna za něj a nenáleží-li pachateli,
b) byla-li věc nabyta jinou osobou než pachatelem nebo je-li součástí majetku svěřenského fondu nebo podílového fondu a byla-li nabyta, byť jen zčásti, za věc, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, pokud hodnota věci, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná, nebo
c) byla-li věc nabyta jinou osobou než pachatelem nebo je-li součástí majetku svěřenského fondu nebo podílového fondu a byla-li nabyta, byť jen zčásti, za věc, kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, pokud hodnota věci, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná.
(3) Drží-li pachatel nebo jiná osoba v rozporu s jiným právním předpisem věc uvedenou v odstavci 1 nebo 2, ve vztahu k níž je možno uložit zabrání věci, uloží mu soud vždy toto ochranné opatření.
(4) Soud může místo zabrání věci uložit povinnost
a) pozměnit věc tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu,
b) odstranit určité zařízení,
c) odstranit její označení nebo provést její změnu, nebo
d) omezit dispozice s věcí,
a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu.
(5) Nebude-li povinnost stanovená podle odstavce 4 ve stanovené lhůtě splněna, rozhodne soud o zabrání věci.