Cítíte si již dlouhou dobu unavení? Potřebujete si pořádně odpočinout, a proto jste si naplánovali zaslouženou dovolenou? Už jste se viděli někde na pláži, ale přišel pro Vás šok. Zaměstnavatel Vám vámi vybraný termín neschválil. Ano, i to má zaměstnavatel nárok při určování dovolené.

Druhy dovolené

Podle zákoníku práce §211 má zaměstnanec nárok:

a) na dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část,
b) dovolenou za odpracované dny,
c) dodatkovou dovolenou

Dovolená za kalendářní rok nebo na její poměrnou část'

Zaměstnance, který odpracuje u svého zaměstnavatele celý kalendářní rok, má nárok na vyčerpání celé stanovené dovolené. Avšak zaměstnance, který odpracoval u svého zaměstnavatele pouze určitou dobu kalendářního roku, nemá nárok na celou dovolenou, ale jen na její poměrnou část. Rozhodující dobou pro uznání dovolené je minimálně 60 dní trvání nepřetržitého právního poměru. 
Poměrná část dovolené je jedna dvanáctina Vaši dovolené za každý celý odpracovaný kalendářní měsíc. Poměrná část dovolené, tedy jedna dvanáctina Vám také náleží u nového zaměstnavatele. Ale pouze za podmínek, že mezi zaměstnavateli plynule přejdete, co znamená, že zaměstnání na sebe navazuje. Přesně tuto problematiku definuje § 212 zákoníku práce.

Délka dovolené

Délka dovolené dle § 213 za kalendářní rok činí nejméně 4 týdny. Avšak jsou i výjimky například u zaměstnanců zaměstnavatelů vyjmenovaných v § 109 odst. 3 zákoníku práce (státní podniky, obce, kraje, rozpočtové a příspěvkové organizace atd.) platí, že mají nárok na 5 týdnů dovolené v kalendářním roce a dále pedagogičtí pracovníci a akademičtí pracovníci vysokých škol, které mají nárok na 8 týdnů dovolené v kalendářním roce.

§ 213 dále upravuje i čerpání dovolené s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou. „Čerpá-li dovolenou zaměstnanec s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvržení pracovní doby na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru. Dochází-li u zaměstnance v průběhu kalendářního roku ke změně rozvržení pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce příslušného rozvržení pracovní doby, atd.“

Co si, ale pod tím představit? Není to, až tak složité, jak se může zdát. Je důležité znát počet odpracovaných dní za rok, řekněme třeba 210, počet týdnů v roce, což je 52 a počet týdnů dovolené, na kterou máme ze zákona nárok, dejme tomu 4 a už je to jen prostá matika.

210:52 = 4
4x4 = 16

Máme nárok na 16 dní dovolené. Těchto 16 dní však budete čerpat v období čtyř týdnů (podle počtu týdnů dovolené). Náhrada mzdy bude rovněž vyplácená za dobu čtyř týdnů.

Dovolená za odpracované dny

Zaměstnanci během kalendářního roku nemusí vzniknout nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část. A to z toho důvodu, že u stejného zaměstnavatele nepracoval minimálně 60 dní. Ale i přes to náleží zaměstnanci dovolená za odpracované dny v poměrné části jedné dvanáctiny za kalendářní rok za každých odpracovaných 21 dní v daném kalendářním roce. § 214 přesně definuje dovolenou za odpracované dny.

Dodatková dovolená

Dodatková dovolená v délce jednoho týdne náleží pouze těm zaměstnancům, kteří u stejného zaměstnavatele po celý kalendářní rok vykonávají zvláště obtížnou práci nebo pracují pod zemí (těžba nerostů, ražení štol a tunelů). Pokud, však zaměstnanec pracujte v těchto podmínkách jen určitou část roku, náleží zaměstnanci za každých 21 odpracovaných dní jedna dvanáctina dodatkové dovolené. § 215 odst. 2 definuje zaměstnance konající práce zvlášť obtížné.

Čerpání dovolené

V České republice dobu čerpání dovolené § 217 určuje zaměstnavatel, podle písemného rozvrhu čerpání dovolené, tak aby mohla být čerpána v celku a do konce kalendářního roku, ve kterém vznikl nárok a dovolenou, pokud zákon nestanovuje jinak. Při čerpání dovolené je důležité přihlížet k provozním potřebám zaměstnavatele, ale také k oprávněným zájmům zaměstnance (například čerpání dovolené v létě rodičům s dětmi). Pokud je dovolené čerpána ve více částech, zaměstnavatel musí poskytnout zaměstnanci nejméně dva týdny dovolené v celku. Zaměstnavatel musí určenou dovolenou oznámit zaměstnanci minimálně 14 dní předem.

I pokud zaměstnanec nesplnil podmínky pro vznik dovolené, zaměstnavatel může zaměstnanci čerpání dovolené určit, a to z důvodu, dá-li se předpokládat, že zaměstnance veškeré podmínky do konce roku, případě skončení pracovního poměru splní.
Pokud nastane situace, že zaměstnavatel musí zrušit svému zaměstnanci určenou dobu dovolené nebo ho z dovolené odvolá, je mu povinen nahradit veškeré náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly, atd.

Pokud nastane situaci, že zaměstnavatel nemůže dovolit svým zaměstnancům vyčerpat dovolenou v daném kalendářním roce z naléhavých provozních důvodů nebo z důvodů překážek na straně zaměstnance,  je povinen ji zaměstnanci určit do 30. června následujícího roku, tak aby byla dovolená vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. Pokud tak neučiní, má zaměstnanec právo určit si nárok čerpání dovolené a písemně jej oznámit zaměstnavateli minimálně 14 dní předem. Pokud nemůže být dovolená zaměstnancem vyčerpána ani do konce následujícího roku, z důvodů čerpání dovolené, rodičovské dovolen či je zaměstnanec dočasně práce p neschopným, je povinností zaměstnavatele určit dobu čerpání po těchto překážek dle § 218.

Další příčiny nemožnosti čerpání dovolené upravuje § 219.

Hromadné čerpání dovolené

§ 220 přesně definuje možnosti čerpání hromadné dovolené, které zní: „Zaměstnavatel může v dohodě s odborovou organizací a se souhlasem rady zaměstnanců určit hromadné čerpání dovolené, jen jestliže je to nezbytné z provozních důvodů; hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než 2 týdny a u uměleckých souborů 4 týdny.“

Změna zaměstnání

Jak již bylo řečeno, zaměstnanec, který plynule přejde (zaměstnání na sebe navazují) v průběhu stejného kalendářního roku od starého zaměstnavateli k novému, může mu nový zaměstnavatel poskytnout tu část dovolené, na kterou mu vzniklo právo u starého zaměstnavatele, jestliže o to zaměstnanec požádá před skončením pracovního poměru u starého zaměstnavatele. A dalších stanovených podmínek, které popisuje § 221.

Náhrada za dovolenou

Pokud čerpáte svou dovolenou, máte nárok na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Pokud skončíte pracovní poměr a nemáte vyčerpanou dovolenou, na kterou máte nárok, náleží Vám náhrada mzdy nebo platu za tuto nevyčerpanou dovolenou ve výši průměrného výdělku.  Za dodatkovou dovolenou Vám však náhrada mzdy i platu nemůže být proplacena, tudíž se musí čerpat přednostně. Nastane-li situace, že Vám byla vyplacena náhrada mzdy či platu za dovolenou či její část, na kterou Vám nevzniklo právo nebo na niž jste právo ztratili, musíte vyplacenou náhradu vrátit.

Krácení dovolené

Je přesně specifikováno v § 223, a to:  „Nepracoval-li zaměstnanec, který splnil podmínku stanovenou v § 212 odst. 1, v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce, zaměstnavatel krátí dovolenou za prvých 100 takto zameškaných směn (pracovních dnů) o jednu dvanáctinu a za každých dalších 21 takto zameškaných směn (pracovních dnů) rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou vyčerpanou podle § 217 odst. 5 před nástupem rodičovské dovolené není možné z důvodu následného čerpání rodičovské dovolené krátit; Krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat, atd.“

Pokud si plánujete dovolenou, domluvte se nejdříve s Vaším zaměstnavatelem, a nechte si raději vše 5 x potvrdit, aby pak například nedošlo k situaci, že si rezervujete letenky, objednáte hotel a pak nastane situace, že Vám zaměstnavatel Vaše vysněné volno neschválí.