Zákon o nabývání a pozbývání občanství
194/1949 Sb.
Poslední změna zákona:
194.
Zákon
ze dne 13. července 1949
o nabývání a pozbývání československého státního občanství.
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Část první.Nabývání státního občanství.
§ 3.Udělením.
(1) Státní občanství lze udělit na žádost osobám, které bydlí na území Československé republiky nepřetržitě alespoň pět let a při nabytí státního občanství pozbudou, pokud nejsou bezdomovci, své dosavadní státní příslušnosti.
(3) Manželé mohou žádat o udělení státního občanství ve společné žádosti; žádost každého manžela se posuzuje samostatně. Děti mladší 15 let, které jejich otec nebo matka pojali do své žádosti, nabývají státního občanství spolu s otcem nebo s matkou.
Část druhá.Pozbývání státního občanství.
§ 6.Propuštěním.
(1) Státního občanství pozbývá ten, kdo je propuštěn ze státního svazku na vlastní žádost. Státní občanství zaniká dnem doručení listiny o propuštění.
(2) Manželé mohou žádat o propuštění ze státního občanství ve společné žádosti; žádost každého manžela se posuzuje samostatně. Děti mladší 15 let, které jejich otec nebo matka pojali do své žádosti, pozbývají státního občanství spolu s otcem nebo s matkou.
§ 8.Rodinní příslušníci.
(1) Československá státní občanka nepozbývá uzavřením manželství s cizincem nebo s bezdomovcem státního občanství.
(2) Pozbytí státního občanství u jednoho z manželů nemá vliv na státní občanství druhého manžela nebo dětí, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Část čtvrtá.Ustanovení závěrečná.
§ 10.
(1) Počátečním dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všeobecné předpisy o nabývání a pozbývání státního občanství.
Zejména se zrušují:
1. ustanovení § 28, věty druhé a §§ 29, 30, 31 a 32 obč. zák.,
2. vystěhovalecký patent ze dne 24. března 1832, č. 2557 sb. zák. soud.,
3. dekrety dvorské kanceláře upravující věci státního občanství,
4. zák. čl. L/1879 o nabývání a pozbývání státního občanství a zák. čl. IV/1886 o naturalisaci hromadných repatriantů,
5. ustanovení §§ 2 a 3 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 236 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v Republice československé,
6. vyhláška ministra vnitra ze dne 15. prosince 1926, č. 225 Sb., o průkazu o státním občanství Republiky československé, ve znění vyhlášky ze dne 1. července 1928, č. 108 Sb.,
7. zákon ze dne 29. května 1947, č. 102 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství sňatkem.
(2) Tento zákon se nedotýká zákona ze dne 29. dubna 1930, č. 60 Sb., jímž se provádí úmluva ze dne 16. července 1928 mezi Československem a Spojenými státy severoamerickými o naturalisaci, zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, zákona ze dne 13. září 1946, č. 179 Sb., o udělení státního občanství krajanům z Maďarska, a zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 107 Sb., kterým se prodlužuje lhůta k podání žádosti o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti.
§ 12.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1949; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Občanky, které uzavřely manželství s cizincem přede dnem účinnosti tohoto zákona, mohou podat žádost o ponechání státního občanství, a to nejpozději do šesti měsíců po uzavření manželství. Takové žádosti i ostatní nevyřízené žádosti o ponechání československého státního občanství se vyřídí ještě podle § 5 zákona č. 194/1949 Sb. s účinky tam stanovenými.
(1) Osoby maďarské národnosti, které pozbyly československého státního občanství podle dekretu č. 33/1945 Sb. a mají v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, bydliště na území Československé republiky, stávají se československými státními občany, pokud československého státního občanství nenabyly již dříve a nejsou příslušníky jiného státu.
(2) Československými státními občany stávají se zároveň manželky a nezletilé děti osob uvedených v odstavci 1, pokud se jimi již nestaly podle uvedeného odstavce, jestliže mají bydliště na území Československé republiky a nejsou příslušníky jiného státu.
a) Rozhodnutí o odnětí státního občanství vydaná podle předpisů uvedených v čl. I se zrušují s účinností od jejich vydání.
b) Osoby, jímž bylo státní občanství odňato, se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za osoby propuštěné ze státního svazku.
a) Chce-li ten, jehož se rozhodnutí uvedené v bodě 1 písm. a) týká, zůstat československým státním občanem, může to nejpozději do 31. prosince 1993 písemně sdělit přímo nebo prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu Československé socialistické republiky v cizině příslušnému ústřednímu orgánu státní správy, podle toho, na území které republiky měl poslední trvalý pobyt. Pokud tak učiní, bude se mít za to, že nepřestal být československým státním občanem; z toho mu nesmí vzniknout žádná újma.
b) Účinky uvedené v bodě 2 písm. a) věta druhá nastávají dnem, kdy sdělení občana došlo příslušnému ústřednímu orgánu státní správy; o tom mu tento orgán vydá osvědčení.
a) Osobám, které byly propuštěny ze státního svazku v době od 1. října 1949 do 31. prosince 1989, bude státní občanství uděleno, jestliže o to požádají nejpozději do 31. prosince 1993 přímo anebo prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu Československé socialistické republiky v cizině příslušný ústřední orgán státní správy.
b) Státní občanství nelze podle bodu 3 písm. a) udělit, pokud by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky, které Československá socialistická republika převzala.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Nosek v. r.
1) Zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon SNR č. 207/1968 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy Slovenské socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů.