(1) Advokát může vykonávat advokacii v pracovním poměru k jinému advokátovi nebo ke společnosti anebo k zahraniční společnosti (dále jen "zaměstnaný advokát").

(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se pracovněprávní vztahy zaměstnaných advokátů zákoníkem práce.

(3) Advokát může být zaměstnancem pouze jednoho advokáta nebo jedné společnosti anebo jedné zahraniční společnosti; zaměstnaný advokát není oprávněn vykonávat současně advokacii samostatně ani společně s jinými advokáty.

(4) Zaměstnaný advokát je povinen používat při výkonu advokacie označení "advokát" spolu s označením svého zaměstnavatele; jiných označení nebo dodatků podle § 12 je zaměstnaný advokát oprávněn používat pouze po dohodě se svým zaměstnavatelem.

(5) Zaměstnaný advokát není oprávněn uzavřít jako zaměstnavatel pracovněprávní vztah s jiným advokátem nebo s advokátním koncipientem [§ 37 odst. 1 písm. e)] anebo v souvislosti s výkonem advokacie zaměstnávat další osoby.

(6) Při výkonu advokacie postupuje zaměstnaný advokát podle ustanovení § 3 odst. 1 a § 16 s tím, že je přitom povinen řídit se pokyny zaměstnavatele, pokud tyto pokyny nejsou v rozporu s právními nebo stavovskými předpisy anebo s pokyny klienta.