(1) Předložil-li účastník důkaz o tom, že nemohl nikoli vlastní vinou dodržet lhůtu stanovenou zákonem nebo Úřadem, Úřad na jeho žádost promine zmeškání lhůty, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Žádost podle odstavce 1 musí být podána písemně do 2 měsíců od odpadnutí překážky, pro kterou úkon nemohl být učiněn, nejpozději však do 12 měsíců ode dne uplynutí lhůty, v níž měl být úkon učiněn; účastník je povinen v žádosti uvést důvody, pro které zmeškal provedení úkonu, učinit zmeškaný úkon a zaplatit správní poplatek za prominutí zmeškání lhůty podle zvláštního právního předpisu. Lhůtu k podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty nelze prodloužit a její zmeškání prominout.

(3) Vyhoví-li Úřad žádosti o prominutí zmeškání lhůty, nenastávají právní účinky zastavení řízení, popřípadě ztráty jiného práva; rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty Úřad oznámí ve Věstníku.

(4) Práva nabytá třetími osobami v dobré víře mezi zastavením řízení a oznámením o prominutí zmeškání lhůty ve Věstníku zůstávají rozhodnutím o prominutí zmeškání lhůty nedotčena.