Zákon o pojišťovnictví

277/2009 Sb.

Poslední změna zákona:

§ 2

(1) Nestanoví-li jiný právní předpis jinak, nevztahuje se tento zákon na provádění nemocenského pojištění, důchodového pojištění, penzijního připojištění se státním příspěvkem, zaměstnaneckého penzijního pojištění, úrazového pojištění zaměstnanců a veřejného zdravotního pojištění.

(2) Tento zákon se dále nevztahuje na činnost

a) pojišťoven vykonávajících svoji činnost na principu vzájemnosti (dále jen „vzájemná pojišťovna“), u kterých se plnění mění podle dostupných zdrojů a které vyžadují, aby každý z jejich členů platil stejný příspěvek,

b) institucí jiných než pojišťoven spočívající v poskytování plnění zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným patřícím do jednoho obchodního závodu nebo podnikatelského seskupení nebo do jednoho ekonomického oboru nebo skupiny oborů, a to pro případ smrti nebo dožití se stanoveného věku anebo pro případ přerušení nebo omezení činnosti, bez ohledu na to, jsou-li k závazkům vyplývajícím z této činnosti vytvářeny technické rezervy,

c) institucí jiných než pojišťoven spočívající v uzavírání závazků poskytnout plnění pouze v případě smrti, jestliže toto plnění nepřesáhne průměrné náklady na pohřeb nebo jestliže je poskytováno nepeněžní plnění,

d) vzájemných pojišťoven, jejichž stanovy umožňují stanovení mimořádných příspěvků, snížení plnění nebo finanční záruky třetích osob a jejichž roční příjem z příspěvků hrazených v souvislosti s jejich činností v oblasti životního pojištění nepřevyšuje ve 3 po sobě jdoucích letech hodnotu odpovídající částce 140000000 Kč; pokud dojde k překročení této částky v uvedeném období, řídí se činnost vzájemné pojišťovny tímto zákonem, a to od počátku roku následujícího po uplynutí tříleté lhůty,

e) institucí uvedených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady upravující životní pojištění a směrnici Rady upravující jiné než životní pojištění,

f) institucí jiných než pojišťoven spočívající v poskytnutí pomoci v případě poruchy nebo nehody silničního vozidla, ke které dojde na území České republiky, a jedná-li se o

1. opravu na místě, pokud poskytovatel služby využívá k této činnosti převážně vlastních zaměstnanců a vlastního vybavení,

2. převoz vozidla do nejbližšího nebo nejvhodnějšího místa opravy a přeprava řidiče a spolucestujících do nejbližšího místa, ze kterého mohou pokračovat ve své cestě jinými prostředky,

3. převoz vozidla, popřípadě řidiče a spolucestujících do místa jejich bydliště, do místa jejich odjezdu, je-li odlišné od místa jejich bydliště, nebo do cílového místa ve stejném státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (dále jen „členský stát“),

g) institucí jiných než pojišťoven,

1. které provozují pouze činnost, která svým charakterem odpovídá pojišťovací činnosti podle odvětví pojištění uvedeného v části B bodě 18 přílohy č. 1 k tomuto zákonu,

2. je-li tato činnost provozována výhradně na území České republiky s plněním pouze věcnou formou a

3. nepřesahuje-li celkový roční příjem z této činnosti 5600000 Kč,

h) spočívající v pojištění exportních úvěrů na účet státu nebo se zárukou státu nebo, je-li stát pojistitelem, nestanoví-li jiný právní předpis jinak,

i) Garančního systému finančního trhu a jím spravovaných fondů podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu a zákona upravujícího činnost bank,

j) Garančního fondu obchodníků s cennými papíry.

(3) Podmínka, že k poruše nebo nehodě silničního vozidla dojde na území České republiky, neplatí v případě podle odstavce 2 písm. f) bodů 1 a 2, jestliže oprava vozidla na místě nebo jeho převoz jsou poskytovány institucí na území jiného státu bez povinnosti zaplatit jakoukoliv dodatečnou platbu recipročně proti předložení členské karty instituce, jíž je oprávněná osoba členem, a to na základě dohod mezi takovými institucemi.